Viktor kdysi vymyslel výraz „brokovnice“. Přijdete na šifru,
podíváte se na ni, a ona vám vystřelí do obličeje neskutečné množství
informací, jak analogových tak digitálních. Přesně taková byla tahle
šifra: spoustu různorodých a zdánlivě nesouvisejících prvků,
reminiscence na předchozí šifry a stanoviště, ještě navíc s vědomím,
že jsme blízko 13. stanoviště, kdy Tmou tradičně obtížnostně
graduje.
Jasně, našli jsme nějaké slepé cesty. Například fakt, že (anglická
abeceda + písmena čtená po snědení cheddaru + ž aby bylo možné zapsat
tvarůžky) je dohromady 36, což je přesně počet souvislých oblouků, ze
kterých je pomůcka sestavená, nás na pár desítek minut zaměstnal. Až
zpetně jsme si všimli, že tahle interpretace váznula na tom, že tvarůžek
Y nebyl uprostřed svého oblouku, a že jedna část „špagety“ náhle
odbočila uprostřed oblouku jiného.
Nepřišli jsme na to, jak přesně se označují vrcholy a stěny. Pomůcku
totiž v Modřicích sestavili jen dva členové týmu (zbytek luštil
Plánky), a tak jsem kružnice samotné chápal jako důležitou informaci
z pomůcky a už se nepídil po tom, jak přesně se zkonstruovala. U vrcholů
to nevadilo, protože tajenka byla čitelná i bez toho. U stěn to dopadlo
tak, jak u spousty dalších týmů: odhadnutím tajenky v řečtině. Trochu
mi přijde jako škoda, že to bylo možné, na druhé straně má Kesy za
tenhle achievement můj obdiv.
Ale větší obdiv má u mě autor (autoři) této šifry. Taková
brokovnice, a nakonec všechno dává smysl a zapadne to do sebe.
Potom jsem byl poněkud rozmrzelý ze zákazu průchodu oborou. Jednak jsme
byli možná jediní, kdo si na něho vzpomenul, a ztratili tak cestou po
rozbahněném poli oproti konkurenci možná i půl hodiny, dvak jsme tím
přišli o jediný kus lesa na trase (z 9 na 10 se prosím pěkně nešlo
lesem, ale po rybí páteři).