Diskuze

Toto byla lahůdka. Šifra, kde jsme na začáku zavaleni přemírou informací i přítomných čelovek (a stanů :-o), ale kde se postupnou analýzou vše začíná propojovat, aby do sebe nakonec krásně zapadlo a nic nezbylo. Paráda.

Nás nejvíc zaseklo pozorování, že v mřížce 4×4 šestiúhelníků je 42 možných spojnic sousedů (včetně diagonál). Popsat je nějak těmi 42 slovy se zdálo až moc lákavé :).

A 42 písmen je dohromady i okolo šestiúhelníků :) (Braille nás vůbec nenapadl, což je dobře, přiřazené tužky jsme měli jako první krok bez zbytečných mezitajenek.)

Sice řešeno asi 3 hodiny, ale výborná šifra. Pořád jsme se drobně posunovali. Nejdřív poznat slova z obrázků – pozorování srovnání slov dle abecedy. Na druhém papíře pozorování 16 šestiúhelníků a spojit si to s pastelkami. Pozorování, že písmena u obrázků jsou řazena abecedně (což zrovna nám dlouho trvalo) a zjistit tak jaká písmena jsou ty šedé tečky. Potom doplňování těch písmen k šestiúhelníkům – nejdřív jsme hledali 4 různé principy, které pokryjí celou abecedu – 1. princip byly prostě bloky po šesti, 2. princip dvojice písmen… atd. Pak skvělé pozorování, že ty bloky odpovídají distribuci barev na pomůckách. Pak pozorování, že těch písmen pod šedými tečkami je 42 a každé z nich 2×. No a na závěr propojení výšky pastelek a prostorová dráha (aha, tak proto jsou tam písmena mimo papír!). A to jsme nepřišli na tu mezitajenku, ale latinské čtverce použili intuitivně. Celkově šifra nabízela mnoho kroků a tak jsme neměli pocit, že 3 hodiny sedíme nad jedním krokem a nevíme jak dál…

[3] to jsme si taky mysleli, ale po pečlivějším přepočítání jich bylo 41 ;-).

Nádhera, prostě nádhera. Navíc máme na téhle šifře brutální flow, takže jsme čistý čas luštění stlačili o dost pod hodinu. Všechno na sebe tak nějak přirozeně navazovalo, les pastelek, které vrhají stíny, šlo jen o to určit, podle jakých pravidel budeme párovat stromy. Jinak samozřejmě velmi těžká šifra, ale zkrátka vysoce elegantní. Pro nás vrchol hry…

Skoro devět hodin, jeden z mých nejdelších prolomených záseků.

Přiřazení pastelek k šestiúhelníkům jsme měli skoro hned (fakt pěkný nápad!), pojmenování druhého papíru taky (byť s několika chybama v konkrétním písmenu označeném šedou tečkou). Zásadní myšlenkový problém byl, že jsme pořád považovali pastelky za hmotné objekty, a chtěli něco vykoukat z toho, které písmeno je vidět přes dvojici pastelek tak, že po cestě není nějaká další vyšší pastelka, která by „bránila ve výhledu“. Zkoušeli jsme pak s tím všechno možné, virtuálně psát celá ta slova na příslušné stěny pastelek, otáčet to celé jako mřížku, a tak podobně. Ze zoufalství jsme si po asi šesti hodinách postavili fyzickou podobu zadání, jestli teda nepřehlížíme něco podstatného:

https://www.fi­.muni.cz/~kas/tmp­/tmou-uloha-10.jpg

Až potom jsme zkusili zjistit, kolik jakých písmen vychází z těch šedých teček, a když vyšlo že tam vůbec nejsou X Y a Z a všechny ostatní jsou tam 1–3×, tak jsme teprve opravili chyby tak aby všechny byly 2×, a pak už z toho něco vylezlo.