Skoro devět hodin, jeden z mých nejdelších prolomených záseků.
Přiřazení pastelek k šestiúhelníkům jsme měli skoro hned (fakt
pěkný nápad!), pojmenování druhého papíru taky (byť s několika chybama
v konkrétním písmenu označeném šedou tečkou). Zásadní myšlenkový
problém byl, že jsme pořád považovali pastelky za hmotné objekty, a
chtěli něco vykoukat z toho, které písmeno je vidět přes dvojici pastelek
tak, že po cestě není nějaká další vyšší pastelka, která by
„bránila ve výhledu“. Zkoušeli jsme pak s tím všechno možné,
virtuálně psát celá ta slova na příslušné stěny pastelek, otáčet to
celé jako mřížku, a tak podobně. Ze zoufalství jsme si po asi šesti
hodinách postavili fyzickou podobu zadání, jestli teda nepřehlížíme něco
podstatného:
https://www.fi.muni.cz/~kas/tmp/tmou-uloha-10.jpg
Až potom jsme zkusili zjistit, kolik jakých písmen vychází z těch
šedých teček, a když vyšlo že tam vůbec nejsou X Y a Z a všechny
ostatní jsou tam 1–3×, tak jsme teprve opravili chyby tak aby všechny byly
2×, a pak už z toho něco vylezlo.