Prosinec (2022)
Minulá TMOU s číslem 23 se povedla! Hráči si nijak zvlášť
nestěžovali, obtížnost byla vyladěná dobře, žádné velké fuckupy se
nekonaly. Autor konceptu 23. vydání a velké porce šifer JiříK nás
opouští, dává z nějakých nepochopitelných důvodů přednost rodině a
jiným zájmům. Složení A-týmu na příští rok je značně nejisté, jako
ostatně vždycky, co pamatuju. Na mě s Darwinem padá tradiční poherní
mentální únava, ale nevypadá to, že se z nebes snese záchranný tým, tak
nezbývá než se zhluboka nadechnout a jít do toho příští rok znova.
Březen
Hurá, máme tým! Zatímco jsem se probouzel ze zimního spánku, Darwin se
domluvil s plodným šifrotvůrcem Vaškem, který s námi dělal už TMOU 22,
a k tomu máme dva technicky zdatné nováčky Veveho a Toma R. První týmovka
pro mě byla velkolepým překvapením. V jejím průběhu jsem postupně
zjišťoval, že základní prvky hry už jsou vlastně pohromadě:
- Tom představuje Lucernu – programovatelnou barevnou svítilnu ve tvaru
obřího puku s LEDkami na horní straně
- Darwin s Vaškem navrhují návrat čtyřiadvacítkové abecedy kvůli
pořadovému číslu hry (dává mi to smysl, tak neprotestuju).
- Hra bude ve znamení barevných permutací červené, žluté, zelené
a modré.
- Tyhle tři informace se během týmovky brainstormingem přetaví v koncept
startu s obřími RGB hodinami v centru Brna. Jsme nadšení!
- Název bude minimalistický: TMOU 4! – vykřičník z loga se posune za
číslo, čímž se jeho význam změní ve faktoriál.
Organizujeme se – zprovozňujeme komunikační kanály, publikujeme datum,
rozdělujeme garance.
Duben/Květen
Vašek nosí stále nové šifry, některé jsou trochu těžké, některé
hodně, ale to nějak pořešíme. Vždycky to tak bylo. Objevilo se dost
nosných nápadů jak s barevnou abecedou, tak bez ní. Snažím se přicházet
s novými šiframi i se šuplíkovkami. Uvidíme, co z toho bude.
Rozhodujeme o tom, že kvalifikace bude. Ne, že bychom očekávali, že to
bude nutné (poslední dobou se na hru hlásí – a nakonec na ni
i skutečně přijde – takový počet týmů, který jsme schopni odbavit),
ale kvalifikace je sama o sobě hra navíc, kterou hráči určitě
ocení. Beru si její garanci a musím zajistit zadání pro Jana, který by
měl kvalifikační systém programovat.
Trasa je vymyšlená ze Svoboďáku přes město nějak do terénu a pak
kolem Bobravy do Střelic. Závisí to na tom, zda nám povolí Svoboďák.
Přibíráme do týmu produkční Monču, která začne věci zařizovat. Taky
v týmu vítáme Toma J., který bude programovat webinfo.
Darwin na jedné týmovce říká, „že má nápad, ale
neví co s ním“. Kreslí na tabuli pravidelný šestiúhelník s menší
kružnicí uvnitř a ptá se, co vidíme. Petr vidí matku, já benzenové
jádro. Darwin ale vidí průřez tužky, který říká, že ji má luštitel
postavit kolmo na papír. V tuto chvíli nápad bez emocí opouštíme, ale ve
skutečnosti je to jeden z nejdůležitějších momentů příprav, protože
dává vzniknout letošnímu artefaktu.
Při cestě domů z týmovky se mi nápad spojí
s jiným nápadem – množinami písmen, které mají v permutačním
kódování na dané pozici stejnou barvu. Tyto množiny jsou shodou okolností
šestiprvkové, takže každá strana šestiúhelníka může reprezentovat
jedno písmeno. A tak vzniká šifra (prozatím) nazvaná MOC. Ano, hříčky
s vypouštěním háčků z kódů nás nepřestávají bavit ani po
letech.
Červen
Začíná se pracovat na kvalifikačním systému. Start na Svoboďáku
vypadá nadějně. Přemýšlíme o tom, že stočíme trasu zpět do Brna,
třeba do Lískovce, to nakonec nedopadne. Co se týče šifer, tak potřebujeme
první polovinu hry lehkou, aby se týmy z centra stihly dostat do terénu.
Vašek přináší dvě kupodivu lehké šifry, které jsou – a to už tak
kupodivu není – hezké. Jsou to umělecká díla Savci ve světovém umění
a Šifra později známá jako Petr Fiala, obě dvě na hře nakonec dobře
zafungují.
Šifra později známá jako Petr Fiala však původně
Petra Fialu vůbec neobsahovala. Původně vypadala takto:
…a vedla ke kapličce v Bohunicích. Později jsme se
ji rozhodli zařadit jako oddechovku mezi náročnou 10 a 12, Darwin ji
přetajenkoval a vyšperkoval do podoby, kterou už znáte.
Kvalifikační systém je domluven, s Janem je skvělé pořízení.
Červenec
Měli jsme výjezdní víkendovou týmovku a byla naprosto úžasná.
Pozná někdo,
kde jsme byli?
Prošli jsme terénní část trasy, je moc pěkná. Je tam pár zákeřných
stoupání, ale nic, co by mělo lidem činit problémy. Pokud tam nebude bahno,
že. Máme hotovou dramaturgii hry i systém startu, chybí nám jen tak dvě
šifry a ještě nám nějaké přebyly do kvalifikace. Jde to nějak podezřele
hladce.
Představil jsem orgům MOC a nápad s pastelkami, které
si zatím musí domyslet, protože jsem je nestihl koupit. Darwinovi se idea
dát hráčům pastelky líbí a hned navrhuje, že vymyslíme ještě nějaké
šifry s nimi. Ve scénáři hry rezervujeme dvě stanoviště pro zatím
neexistující pastelkové šifry.
Taky červenec
Start je kromě parkování pro auto zařízený, trasa je zařízená, cíl
v sokolovně ve Střelicích je zařízený. Příjemná změna oproti loňsku.
Jediná kaňka na kráse je, že moravanští myslivci mají v době hry hon
v okolí studánky
víly Vrbičky, trasa bude muset mírně uhnout. Starám se o propagaci na
sockách, ale jako správný boomer mám strach z Instáče, tak prostě něco
prdnu na Facebook a doufám, že Instruktoři dodrží slib a překlopí
nějaký obsah na Instagram sami.
Srpen
Čas na tématickou odbočku s veselou příhodou! Při jedné z týmovek
v hospodě si objednávám kulajdu a když se snažím zakrojit lžíci do
pošírovaného vejce, ozve se ohlušující rána a všechny zraky se stočí
k našemu stolu. To už ale nevidím, protože mám oči plné horké kulajdy
s vejcem. Když se prach z výbuchu usadí, věci začnou dávat smysl.
Kuchař ohříval předem připravené vejce v mikrovlnce a trochu to přehnal.
Vnitřek vejce vřel a tlakoval a můj lžičkový impuls mu pomohl ven. Fyzika!
Horká polévka se dostala na mobil, notebook, papíry, pouzdro, triko, kalhoty
a obličej. Žádná šifra nebyla zničena a popáleniny taky nemám. Ale to
sem nepatří.
Začíná se testovat kvalifikace a čekáme, až technická část týmu
představí prototypy lamp. Jak je na startovních obřích hodinách
umístíme? Na hlavách pomocníků? Koupíme dvanáct věšáků a dáme je na
věšák? Dáme pak věšáky vítězům? Nebo Věšákovi za testování?
Vymýšlíme suvenýry na vrcholech hry.
Září
Zdá se mi, že je přihlášených málo týmů, panikařím. V přehnané
reakci na moji paniku tým vymýšlí opulentní propagační akce, které
nakonec moc pěkně okoření předherní atmosféru. Kromě obligátního
připomínacího mailu předchozím účastníkům tvoříme letáček s předherní šifrou,
který distribuujeme na školy a další místa. Nevíme, jaký má letáček
reálný vliv na přihlašování, ale nám se moc líbí. Dalším nápadem je
domluva návštěvy Vaška a Darwina v Dobrém ránu, kde Darwinovi nechtěně
zvoní budík. Nevíme, jaký mají návštěva nebo budík reálný vliv na
přihlašování, ale nám se moc líbí.
Každopádně na hru se nakonec přihlásí 442 týmů, což považujeme
v dobách, ve kterých žijeme, za velmi slušné číslo. Kvalifikace, které
jsme se už preventivně raději obávali, proběhla bez větších fuckupů.
Nějaké menší se přece jen staly (nesprávná verze poslední šifry, chyby
ve zveřejněném pořadí), ale výsledek to nijak neovlivnilo.
Říjen
Lampy máme oprototypované i se stojany, jsou krásné! Pastelky máme
nakoupené a první sady jsou ostrouhané a zabalené v krabičce, jsou
krásné! Suvenýry na vrcholech hry budou mít nápis TMOU 4! A budou určitě
krásné! Dokonce na ně máme šifru! Do soutěže o divokou kartu poslalo
své transparenty třináct týmů, jsou krásné!
Po testech zlehčujeme startovní šifru, přidáváme kolečka na místech
písmen HMS, protože tento krok (všimnout si, že ta písmena jsou ve všech
slovech) je těžký. Slova se tím stávají scrabblitelná, ale co se dá
dělat. Další opulentní šifra, se kterou jsme počítali ke konci hry, nám
nevychází (koncept si necháme pro sebe, kdyby něco…). Webinfo je
hotové.
Konec října, začátek listopadu
Výrobní týmovky! Objednané pastelky jsou nařezané na správné délky,
ale nejsou ořezané. Nakoupili jsme elektrická ořezávátka a vytiskli na 3D
tiskárně přípravky na uchycení pastelek k ořezání na správné délky,
ale u těch nejmenších to nefunguje. Kupujeme tedy ruční ořezávátka
(musí mít správný úhel dvaadvacet a půl stupně!), vyhrnujeme si rukávy a
s pomocí hodných lidiček od instruktorů se pouštíme do ořezávacích
galejí.
Ořezávání nemá konce, ale aspoň nás napadá cílový úkol. Taky se
zkoušejí stavět lampy a žere se.
Na druhé výrobní týmovce už jenom kompletujeme šifry a šroubujeme
lampy. Hra je připravena.
3. listopadu
Zázemí máme v coworkingové kanceláři na Veselé, což je strategicky
skvělé umístění. Připravujeme informace pro pomocníky na hodinách,
skládáme a inicializujeme lampy, stavíme stánek na Svoboďáku, obědváme.
Strašlivě leje, ale předpovědi ukazují, že se to spraví. Jako první ke
stánku přichází loňský organizátor JiříK hodinu před startem
registrace a dvě hodiny před startem hry. Zadává předherní kód (webinfo
už jede) a pomáhá nám stavět. V nedalekém pivovarském domě Poupě se
usazuje spousta favorizovaných týmů, mimo jiné Übertým, který má vlajku,
tak se tam stavuju a vlajku vyzvedávám, abychom ji mohli zavěsit na stánek.
Upíjím týmům jejich obědové pivo.
Otevíráme registraci. Týmy se začínají trousit a usazují se
v okolních hospodách a průchodech. Jiné si stavějí přístřešky přímo
na náměstí. Víme o tom, že Metropolitan z Prahy s příjezdem 16:20 bude
mít zpoždění, ujišťujeme ustarané týmy, že jim obálky vydáme
i později. Mám obavu, aby vydávání v omezeném prostoru stánku
kapacitně stačilo, nakonec to není problém. Dozvídáme se o zranění
v týmu Nejostřejších tužek, Šárka spadla tak nešťastně, že si
rozbila nohu a hlavu a musela jet do Úrazové nemocnice. Slibujeme, že se
pokusíme o Šárku nějak postarat, až ji pustí, aby tým mohl vyrazit na
hru. Samozřejmě to není potřeba, Šárce kouzlo hry natolik nedá spát, že
otřesu mozku ani stehů nedbá a vyráží s týmem do terénu, aby nakonec
(spoiler!) celou hru i došla. Inu, máš v sobě dva vlky a je na tobě,
kterého necháš vyhrát. Tady vyhrál ten tmavý.
Start! Become the legend! Sáhnem si na dno! A už se trhají obálky,
luští šifřičky, odbíhá se na ručičky. Většina týmů je podle plánu
zmatena, když na prvních pár lampách potkávají nudnou modrou, ale to se
brzy změní a lepší týmy odhalují hodiny, princip, mezitajenku, tajenku
i polohu dalšího stanoviště. Chvilku okouníme na startu, okukujeme týmy a
lampy. Balíme stánek a čekáme na městského úředníka, který má odepsat
spotřebu elektřiny a poklidit zásuvkoviště. Čekáme ale
zbytečně. Chlápek sice přijede, ale klíče má zabouchnuté, tak říká,
že přijede zítra.
Dvojka je postavená, hned po půl sedmé už tam míří první Tučňáci,
tak se s Vaškem zvedáme a chceme odjet autem stavět zbytek městské
části. Já se bohužel zaseknu v pokažené šalině, takže Vašek staví
sám a já se ho (a Tučňáky) snažím dohnat pěšky. Po pěkné procházce
se mi to povede už na trojce a zbytek městské části si užíváme
s Tučňáky a stavíme hru těsně před nimi. Taky jsme se dohodli, že do
schránek budeme dávat jen polovinu materiálu, pro strýčka Příhodu. Tyhle
dvě okolnosti (stavění na poslední chvíli a šetření materiálem) se mi
za chvíli trochu vymstí, počkejte si. Z trojky utíkáme v momentě, kdy
Tučňáci dolušťují a na stanoviště míří ROFLCOPTER a Ústřední
topení. Na čtyřce u školy neočekáváme zásek, tak jenom zkontrolujeme
příchozí tým a jdeme na Červený kopec. Tam umisťujeme šifru do křoví a
přilepujeme reflexku. Později se dozvídáme, že umístění dělalo týmům
problémy – tohle si příště musíme líp pohlídat. Vylézáme na
nejkrásnější místo hry – vrchol skály na Červeňáku, odkud bude
krásně vidět na přicházející a luštící týmy.
Zatím tady nikdo není, tak umísťujeme červené vrcholky, kocháme se
pohledem na Brno a čekáme na čelo. To nás nezklame, jsou tam cobydup, tak
jen okouníme, než se dostanou ke správnému nápadu a spěcháme ke studni
v Bohunicích. A tam nás to dohnalo. Na trojce se hromadí týmy a bude
lepší zajet tam doplnit šifry. To je práce pro Vaška a jeho auto. Zároveň
ale je potřeba postavit sedmičku a nejlépe i osmičku, aby nám Tučňák
neuplaval. Takže si balím dva tubusy na záda a vydávám se vesele
na túru.
Umístění sedmičky v kombinaci s neexistencí upřesnítka si taky za
rámeček nedáme. Než dojdu do Moravan na hřiště, Vašek mě autem dožene
a posledních patnáct metrů mě sveze, díky! Máme před sebou poslední
šifru, která se dá považovat za městskou a pak už hurá do terénu. Ze
hřbitova se dá pod kopec, kde má být devítka, dojet autem. Ovšem ne po
půldenním slejváku. Auto nám zapadává do bahna, snažím se ho protlačit,
jsem celý od bláta, couváme a vzdáváme to. Jdu na devítku pěšky a
domlouváme se, že Vašek zatím herní oblast obkrouží, postaví šifry
v údolí a sejdeme se u lomu u Bobravy k další poradě. Cestou, nebo
spíše necestou na kótu si zpívám hymnu TMOU proti divočákům a nahoře
zjišťuju, že s cestou do údolí to není tak růžové. Oznamuju Vaškovi,
že na něj kašlu a jdu zpátky do Moravan. Vašek uznává, že to je rozumné
a „pozdní“ šifry umisťuje sám. Já se vracím zpátky do Moravan,
potkávám Tučňáka kráčejícího v mých stopách od hřbitova a protože
za nimi je na šifře PLAST (nebo PLÁŠŤ?) hodinová díra, zakutám se na
Moravanskou Rychtu a dávám si ten den v deset večer konečně celé pivo.
A druhé. A třetí.
4. listopadu
Po půlnoci to konečně začíná na hřišti žít, tak se tam jdu s týmy
pozdravit. Toto jsou nejkrásnější momenty hry, pro které to člověk
vlastně celé dělá. Favoriti jsou daleko vpředu, širší čelo se schází
na první trochu pracnější dvojšifře a zadní pole utěšeně opouští
Savce i Dřevostavbu a rozptyluje se po městě. Hra funguje, jak má.
Užívám si interakci s týmy, Voli se trápí, Pralinky mi nabízejí
bezlebkový rum, s Avatary si domlouvám krátké přespání v Bohunicích.
Mezitím ale docházejí šifry tady na osmičce, tak moderuju jejich odběr a
vydávám po jednom kusu. Zanedlouho přijíždí Vašek, šifry doplňujeme a
hru spolu sledujeme. Jsou dvě ráno a já bych si potřeboval chvilku
odpočinout, ještě nás toho dnes čeká hodně. Vyrážím noční
procházkou zpátky z Moravan do Bohunic, v půjčeném bytě se družím
s kočkami, sprchuju se a v půl čtvrté ulehám. Nechávám si mobil na
hlasito a pro jistotu si dávám budík na půl šestou.
Budím se sám od sebe v pět, vidím půl hodiny staré zmeškané volání
od Vaška a zachvátí mě panika, že jsem nestihl cíl. Naštěstí dobrý,
Tučňáci jsou blízko, ale ještě nedošli. Darwin s Tomem J. mě
vyzvedávají a v poklidu míříme k Sokolovně, kde už čeká Vašek.
Tučňáci konečně prolomili „lehký“ SILVESTR, který zákeřně
používá vrcholové upomínkové předměty, a míří přes poslední „taky
lehkou“ NUMERIKU k cíli.
Takže se logicky něco podělá. Na osmičce záhadně zůstává poslední
výtisk šifry, nevíme, kam se všechny poděly. Vymýšlíme záložní plány
v podobě tisku v kampusu, posílání pdf-ek na maily týmům, které tam
přijdou a podobně. Naštěstí se chybějící výtisky najdou a Vašek je
jede doplnit. U Sokolovny nám na volno nechává odřezky s cílovým
úkolem. Dojíždíme, odemykáme, chystáme cílový úkol, na dveře
vyvěsíme nápis TMOU na ubrousku z WC (jiný papír nemáme, Vašek nám
odjel). Přicházejí Tučňáci, hrábnou do odřezků, vyloví ořezávátko
s nálepkou s cílovým kódem a v čase 5:52 vyhrávají TMOU 4!
Naše detašované statistické pracoviště objevilo tuto zajímavou
korelaci:
Náhoda?
Nemyslím si!
Ale zpět k letošní hře. Je to pro orga vždy nejúlevnější
zjištění, že celá hra je luštitelná a že nedošlo k nějaké fatální
chybě. Teď zbývá k dokonalosti, aby ještě pár týmů došlo a aby jich
nebyly přehršle. AULA a všechny šifry předtím působí dobrým týmům
menší problémy, než jsme čekali, takže to zatím vypadá na masový doběh
v řádu desítek. Ovšem s přibývajícím časem je jasné, že nejenom
AGONIE, ale taky STROJOPIS mají potenciál dobrým týmům zavařit a do cíle
postupně propustí osm týmů. Mezi nimi bohužel není tým Albert Stallone,
který po skvělém rozjezdu narazil na AGONII do zdi na mučivých devět a
půl hodiny. Na druhé straně startovního pole to vypadá tak, jak jsme si to
vysnili – prakticky všichni se dostali na ROZCESTNÍK a měli tak možnost
kromě 12+1 startovních šifer vidět ještě další čtyři, což je
slušná porce obsahu. Dvě třetiny týmů došly až na konec města, tedy na
ČTVEREC, a sto týmů přišlo nad ránem na AULU s šancí si s ní užít
ještě několik hodin zábavy. Mezitím zažíváme ještě tragikomické
situace, kdy týmy přišedší na cílový úkol zkoušejí strouhat pastelky a
dělat další zajímavé věci. Ústřednímu topení dáváme vadnou kopii
šifry (s ořezávátkem bez nálepky), tak to musíme napravit a podstrčit
jim ořezávátko správné. Trápícím se Zvířezátkům nakonec pomáháme
nápovědou, aby všechno dobře dopadlo. V jednu hodinu odpoledne hru
končíme a čekáme půl hodinky na týmy, kterým není zatěžko cíl ve
Střelicích navštívit. Sokolovna se utěšeně zaplní, vyhlašujeme
vítěze, předáváme dort. Děláme útratu místní hospodě. Loučíme se
s týmy.
Tohle se stalo
dříve, na předávání už šedesát procent vítězů spokojeně chrupkalo
ve vlaku na Prahu
Pro nás ještě všechno nekončí, je potřeba uklidit. Rozdělujeme si
úkoly, já s Vaškem jedeme sklízet šifry z terénu, Veve s Mončou
z města, zbytek uklízí sokolovnu. Večer ještě zajedu za
nejstatečnějšími hráči do Tržnice na pivo, ale všichni už sotva drží
tvar, tak to za chvíli balíme a doma zanedlouho upadám do
mrtvolného snu.
7. listopadu
Ještě je tady Potemná. Na úterní večer máme zamluvený salonek
v restauraci Thalie, nemám představu, jestli dohodnutých čtyřicet míst
bude spíše málo, nebo spíše příliš. Nakonec to vypadá, že to bylo
přesně, s hráči si vytmavujeme mezitajenky, trojany a alternativní objekty
na AGONII, jí se a pije, dostáváme další pochvaly za hru. Ivo ještě
nadhazuje nápad prodat koncept obřích hodin magistrátu jako stálou expozici
a turistickou atrakci. Zní to skvěle, ale nevím nevím, jestli ještě
v někom zbylo dost energie na takovou monstr akci.
Pěkné to bylo!
Za orgtým sepsali Petr a Vašek
Své postřehy k reportáži můžete přidat v diskusi.
Poslední úprava: 17. 11. 2024 15:26
