Diskuze

Přijde mi, že tahle šifra do hry přinesla víc neštěstí než štěstí. Začalo to už prvkem očekávání, kdy jdeme ve hře s povinnými plavkami ve vybavení k akvaparku, bezprostředně následovaným prvkem zklamání, že akvapark se nás netýká. Vlastní úlohou jsme se pak protrápili kvůli kombinaci tří pro nás velmi podobných příchutí, dvojímu způsobu indexace a zhulené tajence. Pocit, kdy víme, co se po nás chce, zkoušíme to ve všech kombinacích co umíme/musíme, a žádné (uměle chutnající) ovoce to nenese, byl docela frustrující.

Jak koukám do výsledkovky, dalo se tu dopadnout i dost špatně a několik týmů tu skončilo hluboce pod možnostmi svého doletu. To mi přijde škoda.

Asi by tu pomohlo dostávat po čase papírovou verzi, jako to bylo kdysi s tiktaky.

[2] Přirovnání k tiktakům mi tu přijde velmi příhodné, souhlas. Stejné řešení zákysu by se hodilo. (A seš starej. :p)

Jinak by mě zajímalo, jak se ty cukrové vodičky vyrábí? Barvivo a esence?

Tak tady musím říct, že jsem byla hodně zklamaná, protože správný postup jsme měli vymyšlený prakticky hned, ale jednoznačnost vůní/chutí nápojů byla pro nás prostě takřka na nule a tak jsme ztratili opravdu mnoho času, kdy nám vycházely domnělé kraviny 😕.

K téhle šifře mám jedinou podstatnou výtku k letošní hře. Použití internetových map a bezsamohláskové tajenky VRCHZVDJ bylo frustrující. K tajence jsme se jako k jedné ze dvou nabízejících se (dle toho, zda se indexuje nejprve barva, nebo nejprve chuť) dostali cca po 20 minutě luštění (no spíš ochutnávání než reálného luštění – šifra samotná už nestála za řeč, recyklace principu). Přesto jsme na šifře strávili kolem 2 hodin. Vodojem jsme zavrhli jako zavánějící haluzením, neboť hned 2 členům týmu se při zoomování mapy podařilo vynechat ten zoom, kde má vodojem zkratku VDJ. Společně s úvahou, že by přece nebyl problém udělat šifru s delší/jinou tajenkou, tohle byla v podstatě etická bariéra – navíc podpořená úvahou, že by přece orgové nazařadili do hry s „tématem vody/dna“ 7 písmennou tajenku, která vede na VODOJEM (s právě jedním opakujícím se znakem), protože taková tajenka se dá v kontextu zadání šifry totálně haluzit. Nakonec jsme při jednom už náhodném zoomování VDJ objevili, ve chvíli, kdy jsme si chtěli k vodojemu udělat přesun proti trudnomyslnosti. Pachuť náhodného propouštění týmů dál podle toho, zda měly štěstí na správný zoom, případně podle toho, jak velkou mají toleranci ochoty přesunu podle divných (ergo potenciálně nepochopených, nedoluštěných) tajenek ale minimálně pokazila dojem z této části hry. Přeloženo: dostalo nás to psychicky hodně dolů, tak nějak jsme tušili, že těch více než 90 minut (z našeho hlediska nezaslouženého záseku) nám může nakonec sakra chybět, což se v závěru hry potvrdilo. Šifru s touto tajenkou bych považoval za korektní, pokud by ve hře byla jednoznačná papírová MAPA. Tímto zároveň volám: smrt internetovým mapám minimálně na TMOU. To čučení do obrazovky mobilu je jednak mimořádně otravné, omezující – a vůbec, budu klidně za staromilce, ale podle mě postup podle papírové mapy k TMOU patří. S povolením navigace GPS jsem se smířil (i když mě osobně hodně vadí, orientace bez GPS mi chybí), ale se zmizením papírové mapy se nesmířím nikdy – protože vnáší do hry jak prvek prudy/nudy, tak nespravedlivé náhody (špatně testovatelné, nebo za cenu desítek hodin testování). BTW nikdo z našeho týmu třeba do TMOU 25 netušil, že (určité?) telefony i při zapnutých datech preferují stažené mapy před on-line mapami i při zapnutých datech. (Nicméně já měl stažené mapy ze čtvrtka, a VDJ jsem vynechal při zvětšování zmenšování opakovaně – tj. z rozkliku topografické ikony jsem vždy najel už přímo do textu bez zkratky. Tož tak. O tom, že jinak byla celá hra super, se rozepíšu jinde:)

Mám to v podstatě stejně jako Ivo: slabší dojem z této šifry, jinak celá hra super, staromilská touha po papírových mapách (bez navigace).

Mně tady nesedl ani aspekt určováním příchutí sladkých vod (pro diabetika nevhodný a těžko řešitelný úkol), ale to zas chápu, že je dost specifický individuální problém a od toho je hra v týmu, aby se to překonalo. Ty aspekty, co popisuje Ivo, jsou obecnější a kdyby ta tajenka byla snáz interpretovatelná, tak by ten problém s určováním příchutí nebyl zas tak důležitý.

Při luštění jsem pracovali s dvojí indexací řádků: jednak podle barvy ovoce, druhak podle rozložení jmen ovoce na tabuli (poloha prvních písmen nápisů shora dolů). První indexace vedla k samým souhláskám, tak byla odložena, z druhé indexace vyšlo GXSIGMA. Četli jsme jako gé, iks, sigma a hledání, jak to interpretovat jako polohu, nám nějakou dobu zabralo. Když jsme se vrátili k první indexaci a doluštili ji, VRCHZVDJ jsme pochopili i bez VDJ v mapě.

My na téhle šifře skončili, přesto, že jsme hned věděli, jak se řeší.

Chápeme, že asi není možné dosáhnout skutečné chuti pomocí dochucovadel, ale to je jen další důvod, proč by měly být vybrány více rozlišné chuti, než jen „sladké na sto způsobů“. Citron a pistácii jsme určili okamžitě, ale postupně, obzvlášť, když se po každém doplnění chuť kvůli různým koncentracím šťáv domněle měnila, jsme těžce válčili se zbytkem.

Heslo VRChZVDJ, byť jsme ho nakonec jako jedno z možností vylučovací metodou měli a dokonce ho dokázali i v určité podobě interpretovat (odhalili jsme Vrch i Vodojem), jsme zavrhli, jelikož nám přišlo jako extrémní haluz pro šifrovačku, která měla zatím všechna hesla jasná a srozumitelná (snad s interpretací jedné podůlohy z dvojky). A jelikož „Tmář odmítá systematické haluzení jako metodu postupu. Neprohledává kdejaký pomníček a kótu, pokud v ruce nemá ani náznak řešení.“, poctivě jsme zůstali sedět na místě dokud jsme nepromrzli a neztratili jakoukoli naději a vůli cokoli luštit, což nám zabralo tak 6 a půl hodiny.

Škoda této šifry. Teoreticky hezká, ale dokázala nás dokonale vyšťavit (pun intended), a ještě víc nás naštvalo, když jsme zjistili, že heslo jsme měli, a že další tři/čtyři šifry za tím bychom dokázali vyluštit.

Osobně mě nejvíc mrzí, že jsme zmeškali Black Box, ten by se vyjímal u Ondry na poličce :(

Bohužel lineární šifrovačka má tu Achylovu patu, že jinak skvělou šifrovačku může pokazit jedna jediná nešťastná šifra. A tohle byl případ Kohoutků. Problémy s příchutěmi a neintuitivní divné heslo vedlo k tomu, že přesto, že jsme si tajně mysleli, že k tomu vodojemu musíme, zůstali jsme sedět na řiti a dokonale si zkazili jinak velice pozitivní dojmy ze hry.

*pochopitelně myslím Achillovu patu, ale autocorrect na mobilu, který trvá na tom, že se stále k něčemu „uchyluji“, je zmetek.

Tiež sa potrebujem posťažovať…

Na šifru sme prišli asi o tretej ráno a princíp sme vedeli pomaly už keď sme odchádzali od stánku s kohútikmi. Napriek tomu sa nám nejako podarilo identifikovať väčšinu tých príchutí zle, takže nám namiesto (aj tak podivného) hesla vychádzali nezmysly. Tak sme tam začali hniť a skúšať nápady ako napríklad:

• na minulej šifre sme zo skladačky poskladali podľa Bondoviek „štvrté skupenstvo“. No a James Bond je nejako známy svojimi drinkami, nie? Tak možno treba ten polybius konvertovať na písmenká v Bondovi! Nič… Možno ten princíp súvisí s „shaken, not stirred“? Ani to…
• farby drinkov sú rovnaké ako portály vo vodojemoch. Teoreticky niečo s tým?
• drinky aj zaujímavo voňajú. Možno je ich aróma iná ako príchuť?

Po hodinách marného bušenia do steny sa nám minula motivácia a len sme sa prechádzali po okolí a čakali, ani nevieme na čo… Okolo ôsmej ráno sme sa rozhodli ešte sa vrátiť na stanovište a skúsiť to znovu, a tam sme dostali novú (tragicky falošnú) nádej – všimli sme si totiž, že logo akvaparku pozostáva z hore/dole smerujúcich pravouhlých trojuholníčkov (symbol, ktorého význam nás už šifrovačka veľmi dobre naučila), a tie sú presne vo farbách, ktoré majú tie drinky! To nemôže byť náhoda, že? …že? Pochopiteľne, tento druhý dych neskončil o nič lepšie než ten prvý… A dozvedieť sa po skončení, že to naozaj bol ten úplne úplne prvý najtriviálnejší postup ktorý sme kedy skúšali bolo úplné sklamanie…

Veľká škoda, šifry doteraz (aj tá 5, na ktorej sme strávili veľa času), boli dosť pekné, a som si istý, že aj tie potom (ktoré som stále nevidel a plánujem si ich pozrieť). Ale tento zážitok mi osobne celú skúsenosť pokazil a mám pocit že tá spomienka na to bezcieľne mrznutie (bezcieľne je kľúčové slovo – nevadila mi tma a zima, kým sme mali pocit, že sa niekam hýbeme) je s odstupom času len negatívnejšia 🙁. Prezenčne som sa poriadnej nočnej šifrovačky zúčastnil prvý krát a aj keď som rád že som vyšiel zo svojej komfortnej zóny a prvú polovicu som si užil, nabudúce ma bude omnoho ťažšie prehovoriť…

Teraz tá objektívna časť:

• navigačné tajničky – prečo? VRChZVDJ je pomerne extrémny príklad, každopádne nebolo by lepšie mať ako riešenia normálne slová, ktoré systém jednoducho skontroluje a ukáže nám polohu ďalšej šifry? Alebo aspoň nejaký Vigenere, ktorého heslom dešifrujeme a dostaneme tú polohu… Pomohlo by to, že aj keď sa pri dešifrovaní v zopár písmenkách mechanicky pomýlime, stále vieme zmysluplné slovo zrekonštruovať (predpokladám, že sa to dá využiť iba na čiastočnú rekonštrukciu, pretože ak mám dosť písmenok na tipnutie hesla, tak asi ten princíp viem, len nemám nejaký faktografický knowledge/chuťové poháriky). Aj keď v našom prípade, kde sme mali väčšinu zle, to aj tak moc nepomôže, aspoň by sme mali šancu sa k tomu riešeniu nejako dostať keby sme si jednu dve príchute opravili… A ak naozaj chete tú lokáciu, tak aspoň poriadne spraviť to heslo dlhšie nech tam nemusia byť také zmordované skratky. Chápem, že viac písmeniek je problematické pri takejto „materiálnej“ šifre, ale spochybnil by som potom, či to vôbec stojí za tú cenu, alebo ju dal niekam, kde sa dá nasledujúca lokácia pomenovať rozumným počtom písmeniek. S tým súvisí ďalšie pozorovanie:
• väčšinou (a tento prípad nie je výnimkou) sú takéto „fancy“ šifry úplne triviálne na myšlienku, respektíve náročné mechanicky, často obe naraz (asi lebo takéto netradičné zadanie je často pomerne obmedzujúce, respektíve štandardy sú nižšie)… Opäť: stojí to za tú cenu? Pitie farebnej vodičky nie je až tak prelomový zážitok a zo šifrovacieho hľadiska sa zrovna nejedná o zaujímavú šifru.
• neviem ako moc „kontroverzná“ je táto téma v Tmou komunite 😅 ale prečo neexistujú žiadne nápovedy/možnosti preskočiť šifru (boli na prvých šifrách, ale to je pokiaľ viem výnimka)? Všeobecne by to vedelo riešiť problém, že sa niekde zaseknem z hlúpych dôvodov a celý zvyšok šifrovačky sa nič nedeje… A ak som dobrý, tak sa ich aj tak budem snažiť nepoužívať a zážitok určite nebudem mať horší…

Kombinace nejasných příchutí či vůní různé intenzity (je to ještě chuť nebo jen ocas z barviva?) s podivnou tajenkou se i nám navzdory správnému postupu stala osudnou. (jistí jsme si byli třemi písmeny,ale těžko při zkoušení variant věřit, že zrovna tahle změť písmen je jasná tajenka, když dva panáky nechutnali vůbec nijak). Dokonce jsme zkoušeli binárku, která počítala i s bezpříchuťovou variantou… Byly to 4 nejmarnější zmrzlé hodiny na konci jinak skvělé hry. Jo a taky jsme se těšili, že v Aquaparku dojde na plavky 😃

Přidám ještě další slepou uličku, kterou jsme se vydali potom, co jsme asi za 10 minut měli VRCHZVDJ a kysli tam dalších 8 hodin: pistáciová, borůvková, meruňková,… jsou přece zmrzliny. Takže jsme si všechny možné kombinace dali ještě jednou s převodem na „zmrzlou“ tabulku.

• neviem ako moc „kontroverzná“ je táto téma v Tmou komunite 😅 ale prečo neexistujú žiadne nápovedy/možnosti preskočiť šifru (boli na prvých šifrách, ale to je pokiaľ viem výnimka)? Všeobecne by to vedelo riešiť problém, že sa niekde zaseknem z hlúpych dôvodov a celý zvyšok šifrovačky sa nič nedeje… A ak som dobrý, tak sa ich aj tak budem snažiť nepoužívať a zážitok určite nebudem mať horší…

Sice je podle mě chyba na straně orgů a stálo nás to 9 hodin v mrazu a přišli jsme o zbytek hry, ale jsem zásadně proti nápovědám, natož aby se ještě nějak přeskakovalo stanoviště. TMOU ať zůstane těžká, zrušil bych i mapy v mobilu.

TMOU ať zůstane těžká, zrušil bych i mapy v mobilu.

Podepisuji!

Takže jsme si všechny možné kombinace dali ještě jednou s převodem na „zmrzlou“ tabulku.[12]

Taky přihodím jednu: onu trojúhelníkovo-čtvercovo-kosočtvercovou tabulku jsme použili už třikrát před tím, takže jsme zkoušeli použít „opravený“ čtverec, kde jsou buď písmena kapalného skupenství (předkládaná podle zmrzlého skupenství, protože zmrzliny nebo protože čtverec), nebo písmena získaná z bondovek, protože tamtu šifru očividně používáme téměř pořád, proto proč bychom nemohli teď?

A nejhorší je, že v bondovkách tam vycházely i některé samohlásky, takže se to zdálo I jako rozumnější, než skutečné řešení.

Ochutnávali traja zo štyroch (štvrtý sa vyhováral na nejaké lieky) a dokázali sa zhodnúť na tom, že dva je pistácia, sedem citrón a šesť asi jahoda. Takže _R___dJ (alebo _M___oC). Potom sa zdalo, že 1, 4 a 5 by mohla byť tá istá príchuť (bola), ale zvlášť štyri bola tak nariedená, že sme absolútne netušili a podobne o 3 sme dokázali povedať len, že to je asi niečo iné, ako 1 (bolo). Viac sme skrátka chuťovo nedokázali rozlíšiť. To dáva dosť veľa možných tajničiek, nehovoriac o tom, že príchute na doske s kohútikmi sú usporiadané abecedne, nie farebne, takže to dáva ďalší rozmer, čo skúšať.

Mať takto široký priestor, čo skúšať, kombinovaný s kryptickou tajničkou bola cesta do záhuby. Po príchode o pol druhej ráno sme to okolo pol ôsmej zabalili s tým, že chute skrátka nedokážeme rozpoznať a išli domov.

I nás kohoutky vyřadily ze hry a lehce znechutily (pun also intended). Problém vidím v tom, že šifra je nápadem triviální a stoprocentně stojí na smyslovém vjemu.

• Kdo ten vjem nemá, tak prostě končí a nespraví to tím, že se pečlivěji zamyslí, dostane nový nápad, nebo líp dohledá encyklopedickou znalost.
• „VRCHZVDJ“ absolutně není robustní – nedá se rozumně poznat, jestli to je tajenka, nebo náhodný shluk písmen, a odchylka v jediném písmeně způsobí, že se to nedá poznat už ani nerozumně.
• Nevšimli jsme si žádného jasného určení, jestli chuť indexuje řádky, nebo sloupce. (Na desce s kohoutky sice barvy na proužcích u nadpisu byly zleva doprava, jenže seznam příchutí nebyl psaný pod sebou, ale různě rozházený, takže se na to nedalo spolehnout.) Čili na každou potenciální tajenku existovala druhá, a z „VRCHZVDJ“ a „IMPZIOC“, u kterých máme pocit, že jsme až čtyři písmena mohli určit blbě, si prostě nevyberem.

Jak už bylo zmíněno, při designu šlo hodně zachránit tím, že by tajenka nebyla kryptická (a tohle je u mě „těžce“, ne „lehce“ ;-)). Chápu, že třeba „VRCHBABY“ by moc opakoval barvy/chutě, ale prostě mohlo vyjít nějaké srozumitelné heslo do TMOUinfa – když už je TMOUinfo povinné, proč ho právě u takhle materiálově omezených šifer nepoužít k výdeji polohy za heslo? Pokud jsou obavy ze scrabblení („hráčům by stačilo poznat jen pět chutí místo všech sedmi a neodvedli by dost práce“), jde přidat timeout a vybrat heslo, které se i jen změnou jednoho libovolného písmene umí transformovat na jiné existující slovo. Ale zásadní je, že pokud dostanu správné heslo, tak nemám pocit, že heslem není. My jsme totiž „VRCHZVDJ“ dostali, ale protože to jako řešení nevypadá a existuje k němu i stejně (ne)pravděpodobné „IMPZIOC“, tak jsme prostě došli k závěru, že jsme ty chutě určili špatně, a pokračovali jsme v marném upíjení a úvahách, jestli tahle ústní voda má chutnat víc po tom, nebo onom. (A i varianta bez TMOUinfa by šla, jak byl navržený ten Vigenere.)

A teda ještě do sbírky slepých uliček přidáme, že jsme taky koukali na barevné logo akvaparku, z identifikovaných příchutí jsme si nejvíc byli jistí tím, že ta údajně pistáciová jsou mandle/marcipán, a v některých těch meruňkách nebo borůvkách se mi neodbytně vnucoval _zelený_ čaj.

Jo a potom jsme ještě zkoušeli, jestli to není nějaká taková ta situace, že když se k tomu přidá čistá voda (kterou s sebou podle instrukcí táhneme), tak se chuť víc rozvine, nebo jestli se náhodou nedají jednotlivé vody koktejl-style míchat s tím, že by to kromě míchaných barev i nějak alchymisticky začalo chutnat výrazněji. No a pak už jsme se jen bavili tím, jak nám to v těch kelímcích mrzne.

My sme tiež nevedeli odlíšiť umelú boruvku od umelej meruňky a keď sme po pár hodinách usúdili, že vdj by mohol byť vodojem, stratili sme ešte ďalšiu hodinu tým, že sme ako riešenie zobrali VRCHIVDJ a šli sme k prvému vodojemu na Kamenný vrch (ktorý sa aj volá vrch, na rozdiel od baby).

Taky nás Kohoutky solidně potrápily. Heuréka moment se naštěstí dostavil, ale po cca třech hodinách, kdy jsme si řekli, že to sakra děláme dobře a že prostě jde jen o to správně rozpoznat ty chutě a že kromě citrónu je lepší k tomu čuchat, protože to barvivo tomu dodávalo často hořký ocas.

Naprosto jasné byly za nás citrón, meruňka a jahoda, to byly velmi výrazné vůně. Zbývaly tři nejasné/nevýrazné, které jsme tipovali na maliny, které do toho nezapadaly, takže borůvka byla nakonec logickým závěrem. Další zádrhel byla mandlová tresť/marcipán. Tedy to, že tam prostě nikde žádná pistácie cítit nebyla, zato mandlová tresť ano. A teď co s marcipánovou vůní… Jedna nebo dvě chyby v řešení znamenalo nesmysl (na letmý pohled znamenal nesmysl i správné řešení :))

Šifru bych ale tak negativně nehodnotil. Nakonec stačilo zachovat chladnou hlavu a správně vyhodnotit ty chutě. V realizaci by ale šlo určitě pár věcí vyladit. Za sebe považuji za největší problém tu pistácii, co byl jasný marcipán/mandle, což může svádět na vymýšlení nesmyslů.

Tahle sifra se fakt nepovedla. Bylo to tak naredene, ze to neslo poznat. Zpusob reseni jsme meli hned, ale nakonec nam trvalo 3,5 hodiny, nez jsme se shodli, ze to nejpravdepodobnejsi reseni neni haluz, ale vodojem. V mapach dalsi stanoviste nehaluzime, takze nejakou zkratku VDJ jsme opravdu nevideli.

Souhlas se všemi. Nejslabší moment hry. Příliš nerozpoznatelné příchutě, šifra závislá na konkrétním smyslu, kde se nedá pomoci ničím externím a tajenka tak kryptická, že jsme jí spíš věřit chtěli. Na stejnobarevné trojúhelníky v logu aquaparku jsme taky koukali a vlastně mi přijde i škoda, že se nijak nepoužily.

Šifra, stejně jako vám, ani nám nebyla po chuti, ale malinko bych se zastal orgů stran kryptické tajenky. Na význam VDJ mohl (a dost dobře možná i měl) napovědět formát deadovací esemesky v pokynech k šifrám ve vodojemech.

No, zaslouženého hejtu na tuto šifru tady už je dost, tak bych přidal jen svůj celkový názor na chuťové šifry: všechny jsou nanic. Respektive – tým typicky přijde na šifru, ihned vymyslí princip, řekne si, jaká to je hezká šifra a následně po dlouhém čase luštění nadává, proč to nevychází. Mojí první „chuťovkou“ byly Tictacy, kdy jsem byl naprosto nadšen z toho, jak originální morseovku někdo vymyslel, abych po třech hodinách nadával na to, že jsme tajenku museli vybrutit, protože identifikovat správně chutě nešlo. Dál si vzpomínám např. na šifru s bonbóny Skittles, kde jsem správnou chuť natipovali podle barvy bonbónu, protože podle chuti to nešlo. Tohle jen bylo další deja vu, kdy jsme okamžitě věděli, co chceme dělat, ale pak jsme se hodinu a půl dohadovali, jestli to, co chutná jak přeslazený jar, je spíš jahoda nebo meruňka. Velkým negativem byla zhulená tajenka, kdy jsme nakonec zjistili, že výsledná tajenka se od naší první varianty lišila jen v jednom písmenu, přesto jsme ji nebyli schopni přečíst (!). U šifer, kde je velká šance chybovosti z principu, by tajenky měly být co nejvíc srozumitelné. Z mého pohledu velká chyba. Poslední postesknutí je nad šestým použitím Polybiova čtverce, jako by neexistovaly jiné šifrovací principy…