Organizátorská reportáž

Sepsal Honza K. a Vašek

Zima

Je po TMOU 4!, hře se spoustou vrcholů, která byla i pro nás organizátory jistým vrcholem. Snad kromě upřesnítek se na hře povedlo, co mohlo. A tak se víceru z nás vkrádá do hlav myšlenka, že v nejlepším se má přestat. Darwin a Petr organizovali pět a více ročníků v kuse a cítí jisté vyčerpání. Já orgoval sice jen dva ročníky – 22 a 4!, ale šifrovačky jsou pro mě takový mindworm, že je neumím dělat na půl plynu. Takže mě napadá strategie: sudé ročníky TMOU orguju a dávám jim prioritu mezi svými projekty, liché hraju a doháním práci na zbylých projektech.

A tak se 14. března schází bývalí orgové i ti, u kterých připadá organizace pětadvacátého ročníku v úvahu, aby došli k trpkému závěru: tým TMOU 25 nemá dost lidí na to, aby proběhla. Sice máme lidi na techniku a produkci, ale ne na šifry. Vypadá to, že rok 2024 bude dalším rokem bez TMOU, tentokrát bez výmluv na nějakou pandemii.

Jediný pozitivní bod programu této schůzky byl výhled na noční Brno.

Tohle je ovšem nový vstup pro mé rozhodování, jestli do organizace dalšího ročníku jít. Ano, sice mám na jaře psát diplomku a státnicovat, v létě byznysově letět do Portugalska a do Ameriky a v září začít učit na Jarošce. Prostoru pro TMOU moc nezbývá, ale… to se nějak vyřeší. Jestli můžu svým rozhodnutím zvrátit, že TMOU letos bude, tak bych si asi sakra vyčítal, že jsem to neudělal. Takže otáčím a Darwinovi dávám vědět, že se mnou může počítat.

Po pár týdnech se situace vyjasní takto: Petr z týmu odchází, zůstávají Darwin, já, Veve, Tom R., Tom J. a přidávají se Dominika, Heňo, Áďa, Matýsek a Honza M. Chtělo by to ještě jednoho zkušeného člověka, kdo bude nosit šifry. A nyní přichází ta pravá chvíle změnit vypravěče…

První TMOU, kterou jsem hrál, byl dvanáctý ročník. Skoro jsem ji tenkrát došel. Byla by to frajeřinka, ale skoro se nepočítá. Když na TMOU 15 chyběli orgové, přemluvil mě brácha, abych šel šifry vymýšlet. Výmluvu nejdřív ji chci dojít jsem zkusil, ale tvůrčí pnutí bylo silnější, tak jsem kývl. S jednou přestávkou jsem pak organizoval dalších osm ročníků. To bylo před třema dětma. Loni konečně povedlo TMOU projít, když jsem se na poslední chvíli naklusáčkoval k Ústřednímu topení. Letos zase chyběli orgové a Darwin mě přemlouval, jestli bych v listopadu raději nechtěl stalkovat týmy z teplého spacáku než mrznout někde v lese. S třema předškolníma dětma znělo chystat TMOU jako harakiri, navíc jsem za covidu stihl odstěhovat na venkov, ale nakonec mě Mája pošťouchla, abych do toho šel. Tvůrčí pnutí sice nic moc, ale touha vrátit se k něčemu, co jsem dělal pro radost v době předotcovské, byla silnější.

Dal jsem si předsevzetí, že budu vymýšlet jen takové šifry, které není těžké předělat. Na TMOU se totiž předělává minimálně natřikrát: nejdřív prvotní princip, pak správná tajenka, pak úpravy po testech. Nakonec se mi to stejně nepovedlo.

Jaro

Vodojemy na Žluťáku. Od chvíle, co jsem se o nich dozvěděl, jsem tam chtěl TMOU zavést. Chtěli to i orgové TMOU 4!, jen tou dobou ještě procházely rekonstrukcí. A jak jsme se dozvěděli v cíli, vodojemy plánoval i předjednaný orgovský tým TMOU 26.

Letos byla rekonstrukce dokončena, tak to asi půjde. Pár let zpátky jsem tam byl na festivalu Signal a od té doby mě provázela představa, jak týmy vcházejí do potemnělého vodojemu a přímo naproti nim se rýsuje osvětlená silueta týmu ze starého loga TMOU. Bohužel jsem nikdy nevymyslel, jak to smysluplně zapracovat do šifry. Áďa se pouští do vyjednávání jestli, kdy, jak a za kolik. Trochu to komplikuje fakt, že vodojemy ještě nemají svého manažera obchodu a eventů – teprve probíhá konkurz. Ale vypadá to, že se pak zvládneme domluvit, takže na manažerku počkáme a mezitím můžeme vymýšlet šifry.

Že budeme letos používat pětadvacítkovou abecedu je nám všem jasné. Honza to ozvláštňuje návrhem, že oproti loňsku nepřidáme ani Q, ani W, ale… počkejte si… Ch. Nejdřív mi to přijde jako prvoplánová divnost, ale Honza ví, proč to dělá. Kromě jednodušší konstrukce abecedně-jazykových šifer to přirozeně vede k vynechání principů, kde Ch není definováno – takže letos žádný braille, žádný semafor, žádný sedmisegment. O to víc se pokusíme vytěžit Polybiův čtverec, který na šifrovačkách zas tak často k vidění není.

Tvořím prvočíselnou mřížku, která nakonec skončí v 5. levelu v kvalifikaci. Fakt, že byla před pár lety na Palapeli, jsem zjistil až po kvalifikaci. Holt nemůžu stíhat sledovat všechny šifry na všech hrách – to bych mohl říct, kdybych zrovna tohle Palapeli nešel a nedošel. Poslední dobou se mi stává čím dál víc, že zapomínám, co jsem kde vyluštil. Třeba jsem si nevzpomněl na loňskou kvalifikační 13. A přitom šifra Jednosměrka je hezká. Dám ji aspoň sem 🙂

Vytahuju ze šuplíčku párátkovou sekvenci. Na ní je hezké, že s trochou snahy se tam dá dostat různý počet políček. Pětadvacítka vede na téčkovou konstrukci a ta zase na dialog. Dvojsmysly v písmenkách já rád. Taky dávám dohromady Kuskus, abychom vystříleli zjevné pětadvacítky a mohli hledat ty zajímavější.

Celkem brzy vzniká i první verze budoucí Opruzeniny. Tam jsou ty zajímavé pětadvacítky hned dvě, oříšek je, jak to dát dohromady. Jsem ale spokojený s tím, že u všech šifer jde zatím hezky měnit tajenka. Akorát discordový kanál na šifry je trochu smutný, Darwin s Vaškem se totiž chystají na státnice nebo tak něco a není s nima řeč. Sem tam nějaká fajfka za vyluštěnou šifru nebo povzbuzující poznámka. Nebo Vězení 😈

Léto

Se začátkem léta se ale naplno otevřela stavidla i jim a tak na výjezdní týmovce na konci června máme dost šifer na téměř celou trasu, která vychází z vodního tématu. Pronájem vodojemů bude od šesti do půlnoci, takže to bude druhé stanoviště a potřebujeme tedy start, který týmy tak akorát rozstřelí.

Tenhle prototyp startu, a.k.a. „fakt strašně opruzově pracný megašifry, kde si týmy za řešení šifřiček kupují hotové dílčí kroky,“ to nebude.

Ze Žluťáku trasu vedeme klasicky přes Wilsoňák, Darwin pak navrhuje využít málo známou cestu mezi golfovým hřištěm a polem. Vodní téma nám pak jasně diktuje další stanoviště – parník, Kohout, (K/k)ohoutky u akvaparku, kohoutovický vodojem. Terénní část natáhneme okolo Žebětína, abychom jen nekopírovali TMOU 14. Taky nás baví myšlenka, že provedeme týmy kolem co největšího počtu vodojemů. Nebude pak trasa příliš předvídatelná? Spíš nebude, ony jsou totiž fakt všude.

V týmu máme hned několik zkušených 3D tiskařů (Honza M., Heňo, Veve), což ve spojení s kohoutovickým věžovým vodojemem dává vzniknout artefaktu. Dáme hráčům zmenšeninu ikonického vodojemu, která bude fungovat jako trychtýř, a kostičku s dírkami, kterou budou prolévat vodu. Lití vody trychtýřem shora bude zjednoznačňovat orientaci Polybiova čtverce na bočních stěnách.

Inženýrská část týmu tedy celý večer řeší, jak vést potrubí v krychličce (mimochodem moc pěkná a těžká programátorská úloha) a ještě před půlnocí na 3D tiskárně vzniká první prototyp. Matematická část týmu vymýšlí, jestli by nešly trojice z Opruzeniny mapovat samy na sebe pomocí opsaných kružnic (mimochodem moc pěkná a těžká geometrická úloha), ale narozdíl od inženýrů neúspěšně.

Chybí nám jenom čtyřka, pětka a domyslet šifru s kohoutky. A šifra do vodojemů. A start. A kvalifikace. A motto. Ale jinak máme vlastně hotovo.

Kvalifikaci si beru na starost já. V cíli Bedny (to je ještě květen), se mi Ondra Skoupý omlouvá, že odignoroval můj mail, kterým jsem ho lanařil k orgování. Orgoval by rád, ale asi nemá čas. Ale má nějaké pětadvacítkové nápady, takže by mohl pomoct aspoň s kvalifikací, zbylí Rofli nám kvalifikaci pomůžou otestovat a samotnou TMOU pak společně zkusí (opět) projít. Ondrovi samozřejmě tajím téma. I tak jednou z šifer trefí do tématu – vodáckou jedenáctkou. Kvalifikace má tak akorát náznaků, o čem by hra mohla být (kormidlo, noření do kapalin a hrátky s Polybiem).

A co s tím mottem? Máme spoustu návrhů: Hra, co umí zatopit. Samá voda. Nebo naopak Přihořívá, hoří? Nic nemá takovou sílu, skrytý význam nebo zapamatovatelnost, jakou bychom chtěli. Na týmovce na konci srpna to konečně rozlouskneme – motto si půjčíme z hymny a bude po třech letech zase neobvykle krátké: Na dno.

Já se přes léto peru s Magnusem. Většinu času prohrávám:

Podzim

Kvalifikace je za námi, letos byla trochu jednodušší, ale díky odhlašujícím se týmům se nakonec do hry dostávají všichni, kteří vyluštili čtvrtý level. Těm zbylým dáme možnost namíchat TMOUkoktejl. Zvyšujeme frekvenci týmovek na jednu týdně, rozjíždíme testování, tiskneme krychličky (a trychtýřky kvůli povrchovému napětí vody nahrazujeme stříkačkami).

Na řadu se dostává startovní šifra. Nakonec vítězí nápad „vyluštím šifřičku a přiložím ji na plachtu“ původně určený pro start TMOU v roce 2020. Protikan­didátní patterny matematických operací byly nejdříve odsunuty na parník, a když se z parníku stala archa, do startovní šifřičky.

Interní testování startovní semílačky a obchůzka trasy pár týdnů před hrou (když ještě nemrzlo).

Konkurz na pětku zase vyhrála Vaškova slohovka o Maštěných ředkvičkách. Hezky to zapadá do kuskusové řady 3–5–7, navíc týmová slohovka je přesně to co potřebujeme. Protikandidátní básničky byly též odsunuty na start.

Heňo dává dohromady zvukovou šifru do vodojemů, já se snažím o kloudnou myšlenku na portály (které jsem mezitím zadal inženýrské sekci k výrobě), Darwin posílá vodojemovou semílačku, o které tvrdím, že je „tak těžká, že to zkazí dojem z vodojemů“, načež ji několikrát zjednodušujeme. Poslední vodojem nám trvá nejdéle. Pořád mi na hře chybí nějaké doslovné sahání na dno, tak navrhuju kyblíky s reliéfy písmen na dně. Honza k tomu s pomocí umělé inteligence vytvoří šest instrumentálních skladeb vycházejících z hymny. Jsou až mrazivě dobré. Ale co na to řekne Ivoš? Nezpůsobíme mu existenciální kri­zi?

Hra

Máme hodně orgů, hodně béček, hodně aut a hodně co na práci. Reprák nehraje, špatná prodlužka to spraví. A pak zase nějaký špatný kontakt. Ještě, že hráči znají slova a zpívají.

Následující hodina je klíčová. Ve vodojemech jsou totiž až do šesti prohlídky, ale máme povoleno, že od pěti můžeme začít instalovat. Úderem šesté čekáme první týmy. Nakonec jsou tu ještě o pár minut dřív. Třetí vodojem se stihl, první a druhý skoro taky.

Chvíli si užívám houstnoucí atmosféru, kdy se do vodojemů noří další a další týmy. Já hned po dostavění druhého vodojemu a předání všech instrukcí béčkům vyrážím stavět stanoviště 3 až 6, Darwin s Matýskem zase sedmičku a kohoutky. Když se kolem osmé vracím na druhé stanoviště, ve vodojemech i nad nimi je narváno. Z katedrál se stala tržiště, kterými proudí davy sem a tam, připomíná mi to různá bombastická stanoviště z předpandemických TMOU. Nejradši bych zastavil čas, znovu a znovu procházel skrz vodojemy, koukal na týmy, jak luští, a užíval si toho komunitního ducha. Jenže Übertým je touto dobou na šestce, takže s Honzou sedáme do auta a vyrážíme stavět terén. Po cestě se stavujeme omrknout kohoutky, kam Übertým zrovna přichází. Dělíme se, Honza postaví první polovinu terénu, já tu druhou. Übertým luští rychle, skoro mám problém vytvořit si korálek. Kolem jedné mám svou část postavenou, jedu se vyspat do cíle, aby tam nad ránem někdo byl.

Nad ránem už jsou týmy rozprostřené prakticky po celé trase. To nejzajímavější se samozřejmě děje na čele: Übertým si od parníku drží náskok – místy přes hodinu – a pronásleduje ho Poslední hliník s tučňákem a Bazinga. Teplota padá k bodu mrazu a přichází nejtěžší šifry hry: Vězení a Moucha. Na čtrnáctce sleduju střídavě Übertým a Bazingu, jak odhalují další a další kroky této nekonečné šifry. Bazinga zvládne rychleji pochopit, co je ta konfigurace, která není mřížka, a poprvé za hru ze dostává do vedení. Na Mouše má na Übertým 14minutový náskok, což však v kontextu pracnosti této šifry nic neznamená. Oba týmy luští prakticky kyborgsky. Übertým však opět o něco rychleji, a tak odchází asi o 20 minut dřív.

Bazinga na přesunu a ranní jinovatka…

…a Übertým luštící poslední šifru hry.

Zbývá poslední šifra, která má potenciál zamíchat s pořadím: Hvězdy. Ty jsme umístili na samotný konec tak trochu sadisticky – je to nápadovka, která sice jde uanalyzovat, ale kdejaký dobrý tým na ní může ztroskotat. Ne však Übertým – ten si s nimi poradí dřív, než je Bazinga stačí vyzvednout, a tak se pošesté stává vítězem TMOU.

O půl sedmé vstávám, vyvěšuji šifry v cíli, chystám kyblíky na cílový úkol a napjatě sleduju, kdo dorazí první. Nakonec je to o půl osmé Übertým, půl hodiny nato Bazinga, za další půlhodinu Tučňáci a pak ještě čtyři týmy. Vyhlašujeme vítěze, předáváme jim dort a vlajku, kterou si budou na start TMOU 26 moci donést už jako organizátoři. Já si příště rád zaluštím a organizovat budu nejdřív až děti budou chodit do školy. Přece jen, pár hezkých nepoužitých věcí v šuplíčku zůstalo.

Své postřehy k reportáži můžete přidat v diskusi.

Poslední úprava: 19. 11. 2024 11:21