Kvůli této šifře jsme neprošli Tmou, takže mé hodnocení může být
ovlivněno tímto faktem. Přijdeme na šifru, ta je dost minimalistická,
všímáme si pravidelností a dosazujeme správná písmena do mezitajenky. Pak
děláme řadu dalších pozorování, která jsou ve výsledku správná,
nicméně nenapadne nás, že každé písmeno určuje vlastně tři další
kroky v postupu labyrintem a bohužel nikdo se nezeptá na tu správnou otázku
„čeho tam je 25?“, ani nás nenapadne, že když se lze během tří kroků
dostat na jakékoliv „písmeno“, znamená to, že tento postup vede
k 27 stavům, z nichž 2 za určitých okolností nedávají smysl a zbytek
je těch 25. Jsem rád, že když už jsme skončili, tak na korektní šifře,
kde jsme si jen nedokázali dát některá fakta dohromady. Na druhou
stranu – text tajenky jsme prakticky celý vybrutili. Stačilo si všimnout,
že před koncem jsou tři otazníky u sebe a podívat se, jaké shluky tří
písmen dávají nějaký trochu smysluplný text, jaké potenciální cíle
jsou v okolí a nedalo moc velké úsilí tam odzadu dostat text
„Chvalovka“. Pak už se to kvůli delším mezerám začalo komplikovat,
protože jak bylo řečeno, na tři písmena jste se už dostali prakticky
kamkoli. Dostali jsme tam tedy jak „vrch Chvalovka“, tak i „vdj
Chvalovka“, ale řekli jsme si, že na další stanoviště nepůjdeme, pokud
šifru regulérně nevyluštíme, což se tedy nestalo. Vybrutitelnost tajenky
na šifře 15, kde se už rozhoduje o pořadí, ale považuji za velkou chybu.
Jednak nechápu, proč po ukrutně dlouhých přesunech najednou jdeme necelý
kilometr, dále pak ve chvíli, kdy z triviálních šifer vylézají tajenky,
které jsou těžší na interpretaci, než samotná šifra (VRCHZVDJ), a poté,
co lezeme do různých neodhadnutelných koutů (skály v rokli, náhodné
místo na žluté) je poslední stanoviště před cílem tak ložené.
Protože, co si budeme povídat, různé týmy to mají s percepcí toho, kdy
je šifra vyluštěná a kdy jde o haluzení, různě.
